Prostředníci magie

V povědomí venkovské komunity žili lidé, kterým byla přisuzovaná MAGICKÁ MOC. Svoje schopnosti mohli získat různě. Zatímco někteří je měli získat tzv. od Boha a často je dědili v rodině (léčitelé, bylinkářky, zaklínači, bohyně), jiní byli spojováni se znalostmi magických praktik na základě etnika (Romové) nebo profese (myslivci, mlynáři, kováři, pastevci). Tito lidé žili často stranou od ostatních, v úzkém kontaktu s přírodou, dokázali vykládat různá znamení a využívali MOUDROSTI PŘEDKŮ. Věřilo se, že díky svým schopnostem dokážou zajistit ochranu, plodnost, vrátit zdraví nebo ovlivnit mezilidské vztahy, přičemž měli působit především prospěšně.

Na řadu takto nadaných lidí však bylo nahlíženo negativně z obavy, že pokud někdo umí čáry zahnat, dokáže je také vyvolat a využít tak ve svůj prospěch. K nejobávanějším z nich patřili ČARODĚJNICE a ČARODĚJOVÉ, kteří měli své schopnosti získat díky paktu s ďáblem. Touto smlouvou se stávali součástí čarodějného uskupení s cílem působit ve světě zlo a škodit.

S provozováním magie byli dlouho spojováni také DUCHOVNÍ. Tato tradice je patrná např. u zaklínání k hledání pokladu, která často odkazují k autorství textu duchovním nebo členem řeholního řádu. Toto spojení mělo dodat textu na vážnosti a budit dojem, že jde o praktiku, která je schválená církví.

Muž u bohyně na Moravských Kopanicích.

(Dokumentační sbírky a fondy EÚ AV ČR Praha, pracoviště Brno, sign R4/Hofer 1)

Dobová představa náboru čarodějnic. Žena se upisuje čertovi svou krví a uzavírá s ním pakt, díky němuž se stává součástí čarodějného uskupení.

(MZA, fond B1, kart. 1621, sign. 11, č. 44)

Duchovní komunikuje s ďáblem prostřednictvím kozla.

(Památník písemnictví na Moravě, sign. R - F. I. a. 25; Das Buch vom Aberglauben, 1790)