Kramářské pověrečné tisky

Kramářské tisky získaly své označení po osobách, které je prodávaly, tzv. KRAMÁŘÍCH. Jednalo se o drobné, levné a nepříliš rozsáhlé tisky s textem písní (duchovní, světské, zpravodajské) nebo modliteb. Největší popularitu zaznamenaly ve druhé polovině 18. a v 19. století. Jednotlivé tisky čtenáři sbírali a poté je často vázali do ŠPALÍČKŮ. To byly soubory tisků sešitých nití dohromady, někdy vevázané do pruhu plátna nebo kůže.

Většinu kramářských tisků tvořily nábožné písně, časté byly i nejrůznější modlitby. Kramářské tisky měly podporovat zbožnost obyvatelstva – a nejspíš to i úspěšně činily. Nacházely se však mezi nimi také tisky, které byly na hraně katolické věrouky nebo za ní. Tyto POVĚREČNÉ kramářské tisky nabývaly různé podoby. Setkáváme se s nimi ve formátu běžných písní (listy z nebe), které se všívaly do špalíčků, ale i neobvyklých tisků v podobě dlouhých papírových pásů (svaté délky), skládaných tisků (škapulíře) nebo celých tiskových archů (domovní požehnání).

Jihlavský dřevořez s vyobrazením kramáře z počátku 19. století.

(MZK, sign. 1-0108.871)

Domovní požehnání

Domovní požehnání měla chránit obyvatele domu před nejrůznějšími POHROMAMI. Tiskla se ve velkoformátovém provedení, od poloviny 19. století i v podobě menších sešitků. Velká požehnání bylo možné nalepit, případně v rámu umístit na stěnu. Tisky často obsahovaly biblické nápisy „Ježíš Nazaretský, židovský král“ nebo „Na počátku bylo slovo…“ z evangelia sv. Jana, které měly mít ochrannou moc.

Velká domovní požehnání většinou obsahovala množství dřevořezů. Nejčastěji byla požehnání spojena s Ježíšem Kristem nebo Pannou Marií, zachovala se ale také požehnání sv. Tobiáše, sv. Jakuba, sv. Floriána a dalších.

Duchovní domovní požehnání vytištěné ve Skalici na Slovensku v 2. polovině 19. století.

(MZK, sign. VK-0013.153)

Domovní požehnání vytištěné v polovině 19. století ve Znojmě.

(MZK, sign. VK-0017.112)

Rukopisné Domovní požehnání.

(Archiv Národního muzea, sign. A556)

Délka Ježíše Krista

Délka Ježíše Krista představovala rozšířený AMULET, jehož podstatou bylo přenesení fyzické délky těla Ježíše Krista na papír, laťku nebo textilii. Přesná délka měla symbolizovat samotného Ježíše Krista a zajistit majiteli ochranu před nemocemi, ohněm, nepřízní počasí a obecně vším zlým. V praxi byly délky dlouhé v rozmezí 1,6–2 metru. Od kramářských písní je odlišoval především atypický tvar dlouhého úzkého pásu.

V pozdějším období byly délky svazovány i do podoby drobného sešitku. Délky Ježíše Krista měli nosit jejich majitelé na těle, většinou pod paží nebo kolem krku. Rodičkám se pro snadný porod omotávaly kolem břicha. Umisťovaly se také ve stavení za trámy, kde měly plnit podobnou funkci jako domovní požehnání.

Kromě nejrozšířenější délky Ježíše Krista se lze setkat také s analogickými mariánskými délkami a rozsahově výrazně menšími délkami ran Ježíše Krista, které odkazovaly na velikost rány od kopí na Kristově boku.

Mariánská délka namalovaná na hedvábné stuze.

(NM, oddělení Knižní kultury, sbírka Bedřicha Přibila, inv. č. 138)

Délka rány Ježíše Krista, která byla způsobena kopím na jeho pravém boku.

(MZK, sign. Skř.1X-1513.477)

Délka Ježíše Krista ve formě svázaného sešitku o dvanácti stranách.

(MZK, sign. VK-0015.010)

Délka Ježíše Krista ve formě slepeného papírového pásu symbolizující fyzickou délku jeho těla.

(MZK, sign. VK-0015.009)

Listy z nebe

Součástí mnoha špalíčků kramářských tisků byly tzv. LISTY Z NEBE. Lidé věřili, že jejich text pocházel od samotného Ježíše Krista. Text měl být SESLÁN NA ZEMI Z NEBE, a proto měl mít magickou moc. Zpravidla nabádal k dodržování zásad křesťanské věrouky, zejména k svěcení neděle, milosrdenství a pravidelné modlitbě. V opačném případě listy poměrně často hrozily trestem, jako např. válkou, hladem, nemocemi a drahotou. Vyhrožováno v nich bylo i osobám, které by jejich účinku nevěřily, což pravděpodobně napomáhalo jejich poměrně velkému rozšíření. Proti listům z nebe ostře vystupovali katoličtí kněží, kteří upozorňovali věřící na jediné sdělení Kristova učení v evangeliu.

Tyto listy si od sebe měli lidé opisovat, nesměli je však nijak upravit, neboť jen přesný opis měl umožnit odpuštění i velkého množství hříchů. Jejich nošení mělo zajišťovat sílu před nepřáteli, obnovovat ztracenou přízeň u svého pána, umístění v domě pak mělo chránit stavení podobně jako domovní požehnání. Snadný porod měly zajišťovat také těhotným ženám.

Podle legendy měl svatý list spadnout z nebe poblíž Jeruzaléma jako těžký kámen, po jehož otevření v něm jeruzalémský patriarcha nalezl text, který nabádal křesťany k tomu, aby se polepšili. K otevření ho měl vyzvat strašlivý hlas z nebe, který vyhrožoval velkými pohromami, pokud se lidé nezačnou chovat v souladu s učením evangelia.

(MZK, sign. VK-0014.435; Svatý list)

List z nebe vytištěný roku 1850 v Jihlavě pod názvem Velmi prospěšná a nábožná modlitba všem ctitelům božím vydaná.

(MZK, sign. VK-0008.650; Velmi prospěšná a nábožná modlitba)

Rukopisný list z nebe z Boskovicka, který vznikl opisem některé tisku. Zachoval se v obecní truhle ve Vratíkově.

(Muzeum Boskovicka, sign. 3973; Rukopisný list z nebe)

Obrázek zachycuje čerta, jak posílá modlící ženě list z nebe.

(MZAB, fond B 1 Gubernium, sign. R11, č. 44)

Zázračné psaní, jenž na hoře sv. Michala visí, a žádný člověk neví, na čem zavěšeno jest obsahuje kromě dvou modliteb také znění zázračného psaní, jehož autorem měl být Ježíš Kristus.

(MZK, sign. VK-0012.907; Zázračné psaní)

Další pověrečné tisky

Ochrannou moc měly mít i další kramářské tisky. Zpravidla se jednalo o různé modlitby, které doprovázel nějaký příběh, na jehož základě byla textu přisuzována magická moc. Fungovat měly hlavně jako amulety. Proti této praktice opakovaně vystupovali katoličtí kněží, kteří tuto zvláštní moc potištěného papíru odmítali.

Škapulíř

Mezi rozšířené amulety patřily škapulíře. Jednalo se o plátěné pouzdro nošené při sobě nebo dávané pod polštář, do kterého byly vkládány předměty, které měly mít magickou moc. Častý byl tzv. devítkový škapulíř, na kterém se nacházelo devět náboženských motivů. Na tento arch mohly být vlepovány další tisky s ochrannou mocí, anebo do něj vkládány sušené byliny, kamínky ze Svaté země nebo poutních míst. Podle představ svých nositelů jim měl škapulíř zaručovat ochranu před škodlivými silami, nemocemi, čarodějnicemi nebo náhlou smrtí.

(MZK, sign. Skř.1W-1501.340; Škapulíř)

Zachariášovo požehnání

Zachariášovo požehnání tvořila řada písmen a křížků uspořádaných do tvaru dvojramenného kříže. Jednalo se o zkratky série modliteb, které vytvořil jeruzalémský biskup Zachariáš za odvrácení morové nákazy. Tato série modliteb byla později schválena i tridentským koncilem. Požehnání mělo osobu, která se podle něj modlí, ochránit od morové nákazy. Jeho moc měla spočívat pouze v síle zmiňovaných modliteb. Věřícími však bylo mnohdy Zachariášovo požehnání vnímáno jako amulet obsahujícího zázračné symboly samo o sobě, což v polovině 19. století duchovní opakovaně odsuzovali jako pověrečné.

(NM, oddělení Knižní kultury, sbírka Bedřicha Přibila, inv. č. 173; Zacháriášovo požehnání)

Tříkrálová modlitba

Také tříkrálová modlitba měla sloužit jako amulet. Podle textu tomu, kdo u sebe tuto modlitbu nosí nebo ji má ve svém domě, neuškodí žádná morová rána, hromobití, ani jiné zlo. Modlitba slibuje ochránit také dítě před uřknutím a dalšími neštěstími, pokud mu dotyčný modlitbu vloží do kolébky nebo na ni zavěsí. Tisk měl chránit také před účinkem čar a mocí Satana.

(MZK, sign. VK-0000.065, přív.3; Modlitba k svatým třem králům)

Sedm nebeských zámků

Tato modlitba byla velmi populární zejména v 19. století. Znění modlitby měl vyjevit papeži Klimentu XII. krátce před svou smrtí jeden zbožný poustevník, který ho měl dostat od samotného anděla strážce. Nošení tisku mělo zajišťovat „odstoupení všech potvor ďábelských“ a výskyt v domě měl nemovitost ochraňovat od všeho zlého. Pomoci měl i ženám během porodu, pokud si ho dají na hlavu nebo prsa. Měl zabezpečit nejen bezbolestný porod, ale také narození živého dítěte.

(MZK, sign. VK-0000.396,přív.51; Sedm nebeských zámků)

Sedm nebeských závor

Obdobou Sedmi nebeských zámků byla modlitba Sedm nebeských závor. Její nošení při sobě mělo zaručovat nositeli ochranu před ďáblem, a dům, ve kterém by se modlitba nacházela, ode všeho zlého. Tisk uvádí nejspíš fingované impresum, pravděpodobně nebyl vytištěný v Žitavě, ale v Brně v druhé polovině 18. století.

(MZK, sign. VK-0000.757,přív.3; Sedm nebeských závor)