Léčitelské rady

Zvuková ukázka

Nemocní lidé na venkově často docházeli pro pomoc za osobami, které byly komunitou vnímané jako Bohem obdarované k uzdravování ostatních, např. léčiteli, kořenářkami nebo bohyněmi. Kromě jejich pomoci využívali venkované k léčení lidí i dobytka často také rady z herbářů a různých RANHOJIČSKÝCH PŘÍRUČEK. Tyto texty byly kombinací racionálních léčebných postupů i magických praktik.

Běžným postupem při léčení bylo ZAŘÍKÁVÁNÍ nebo ZAŽEHNÁVÁNÍ NEMOCÍ, které měly ustoupit pod mocí magických formulí. Zaříkávaly se jak samotné nemoci (zimnice), tak i viditelné projevy choroby (vřed). Mimo zaříkání bylo častým způsobem léčení také spolknutí papírku nebo oplatky, na kterých byly tyto magické formule napsané. Rozšířená byla dlouho tradovaná zaříkadla (ABRACADABRA), akronymy nebo nápisy psané do podoby obrazců. K nejznámějším patřil latinský slovní čtverec SATOR.

Některé praktiky měly naopak chránit před propuknutím nemoci. Tyto návody pracovaly hlavně s amulety. Léčitelské rady si lidé zapisovali podle ústně tradovaných doporučení i z tištěných předloh.

Proti zimnici bylo rozšířené zaříkadlo Abracadabra, které se napsané na papírku mělo spolknout, nebo nosit při sobě. Ubývání písmen v tabulce na obrázku symbolizuje postupný ústup nemoci.

(MZA, fond G10, inv. č. 525; Různá zaříkání, čáry a pověrečné recepty)

Latinský slovní čtverec Sator měl všestranné využití. Cedulka s nápisem se měla např. zastrčit do krovu domu jako ochrana před požárem, nebo spolknout jako pomoc proti vzteklině.

(MZA, fond G10, inv. č. 525; Různá zaříkání, čáry a pověrečné recepty)

K ochraně před onemocněním využívali lidé různé amulety. Jedním z nich měla být podle tištěného Herbáře např. i jedovatá žába usušená na slunci a nošená na krku, která měla chránit před morovou nákazou.

(MZK, sign. V1-0001.162; Herbář aneb lékařská knížka)

Mattioliho Herbář obsahuje popis jednotlivých rostlin a jejich léčivých účinků. Zmiňuje ale i magickou moc některých z nich, např. kořeň pivoňky měly děti nosit zavěšený na těle, nebo se jim měl vkládat do kolébky k ochraně před uřknutím a můrami.

(MZK, sign. ST4-0023.311,A; Mattioliho Herbář neb bylinář)

Tzv. polykací obrázky, které nejčastěji zobrazovaly světce nebo Pannu Marii, měly mít léčivou moc. Lidé si je zapékali do chleba, nebo obrázky rozpouštěli např. v čaji, který poté vypili.

(KNM, sbírka B. Přibila, inv. č. 167)