Osvícenství

Jednou z důležitých tendencí osvícenství byla snaha VZDĚLAT a KULTIVOVAT venkovskou populaci. V souvislosti s tím byla v roce 1774 zavedena všeobecná vzdělávací povinnost, která měla odstranit negramotnost na venkově. Snahy osvícenců však směřovaly také k odstranění MAGICKÝCH PRAKTIK, které byly mezi lidmi rozšířené. K tomu mělo docházet na několika úrovních. Tou nejvyšší bylo zakazování konkrétních praktik ze strany státu, např. zvonění proti bouřkám, užívání zaklínacích knížek k hledání pokladu nebo sběru bylin o svatojánské noci používaných k uzdravování dobytka.

Doboví intelektuálové také vedli debaty o podstatě pověry a uvažovali, jak je z myšlení prostého lidu odstranit. Důsledkem vedení těchto debat byl i vznik množství osvětových knih určených pro venkovské obyvatelstvo, které byly psány srozumitelným jazykem a obsahovaly POUČNÉ PŘÍBĚHY, ve kterých se z kouzel vyklubaly zpravidla promyšlené činy podvodníků.

Nařízení Josefa II. zakazující zvonění během bouřky. Mezi lidmi byla dříve rozšířena představa, že hluk zvonů může bouřkové mraky rozehnat. Toto jednání však bylo nebezpečné, neboť osobě, která za bouřky zvonila, hrozilo zasažení bleskem, a proto byla tato praxe v roce 1783 zakázána.

(MZK, sign. ST4-0097.114,6)

Do intelektuální debaty o podstatě pověry zasáhl svou pětisvazkovou příručkou i Josef Lauber, který působil jako profesor morální teologie v Olomouci a Brně. Ve svém díle se mimo jiné vymezoval proti řadě pověrečných praktik, ale snažil se v něm také např. o teologické vyvrácení existence čarodějnic.

(Památník písemnictví na Moravě, sign. R – F. I. D. 2)

Zkrácený překlad díla Karla von Eckerhausena ODKRYTÉ TAJNOSTI ČARODĚJNICKÝCH KUNŠTŮ (1792) od moravského osvícence Josefa Vratislava Monseho. Tato kniha se snažila racionálně vysvětlit jevy, které si lidé spojovali s magickou mocí.

(MZK, sig. ST1-0002.144; Odkryté tajnosti čarodějnických kunštů)

Císař Josef II. (1741–1790), iniciátor řady nařízení, které měly odstranit magické praktiky mezi venkovskou populací.

(Wikipedia)